Být Jacobem Blackem - part 1

2. května 2009 v 17:00 | Legillimens |  Outtakes
Jaké to je být Jacobem Blackem. Stručné shrnutí Jacobova života od Stephenie Meyer.

Takže, jsi šťastné dítě. Máš dobré přátelé, tátu, který je v pohodě, i když je trochu pověrčivý. Ve škole ti to jde dobře - nemusíš se moc učit. Máš hodně svobody. Miluješ všechno co se týká mechaniky.


Jednoho dne se objeví dcera nejlepšího přítele tvého táty. Je opravdu krásná, jak obvykle dívky od vedle bývají, ale víc než to, okamžitě si spolu rozumíte. Spřízněné duše. Bella odejde od všech svých kamarádů ze školy a vypadá to, že je naprosto zaujatá vším, co řekneš. Okamžitě se do ní zblázníš, ale víš, že je pro tebe nedosažitelná. Ona je starší než ty - můžeš si o ní nechat zdát. Pořád na ní hodně myslíš. Možná jednoho dne, říkáš si.

Samozřejmě tě teď mnohem víc zajímá všechno, co tvůj otec říká o Charliem. Pořád se snažíš, aby se tvůj táta s Charliem udobřili po své hádce ohledně Callenových. Billy se podle tebe ve všem plete. Nutíš ho, aby se omluvil. Nakonec to udělá. Vybere si pro to baseballový zápas a, přirozeně, ty musíš být u toho. Někdo musí řídit. (víš, že jsi nikoho neobalamutil - Billy do tebe dokonale vidí.)

Takže, vidíš Bellu s nějakým klukem v úžasném autě (to auto je první věc, které si všimneš. Je vidět, že něm někdo zapracoval. Jsi ohromen) Jsi si dost jistý svou mužností, abys připustil, že ten kluk vypadá opravdu dobře. Při tvé vnímavosti si všimneš, jak to mezi nimi jiskří. Povzdechneš si - tiše, vždycky jsi věděl, že bude rychle zadaná. Ale středoškolské vztahy rychle odeznívají, takže to nevzdáváš. Přemýšlíš, kdo to je (znáš v okolí každého) a proč tvůj otec jedná tak odtažitě.

Máš příležitost si s Bellou znovu promluvit a opět je to velmi příjemné. Je ti s ní opravdu dobře. Zeptáš se na toho kluka a zjistíš, že to byl Cullen, takže už chápeš Billyho reakci. Strávíš s Bellou příjemný večer, i když je pěkně roztržitá a nosí nějaký nový parfém, který se ti vůbec nelíbí.
Přijdeš domů a tvůj otec šílí. Volá všem svým pověrčivým známým. Řekl bys (po té, co posloucháš ze svého pokoje) že mu řekli, že to není jeho věc. Souhlasíš, ale Billy se tě na názor neptá. Tvůj otec si myslí, že ten kluk je doslova nějaký druh příšery - je to tak trapné.

Billy se znovu rozhodne navštívit Charlieho a je pořád znepokojený ohledně Belly. Je velmi napjatý a ty máš tušení (mumlá si, když je rozrušený) že si myslí, že je porušena nějaká dávná legendární smlouva. Napůl uvažuješ, že bys ty příběhy řekl Belle, ale víš, že by tě to zruinovalo, takže neřekneš nic.

Znovu vidíš Bellu s tím klukem. Očividně je to její přítel - políbil jí na krk, než šla dovnitř. Billyho málem ranila mrtvice. Oh, jasně - upíři. Zatraceně, ten starej chlap se chystá ponížit vás oba. Přemýšlíš, proč ten kluk zůstal sedět v jejím náklaďáčku…

Jsi smutnější, než bys myslel, že budeš. Myslel sis, že už jsi se smířili s tím, že má Bella přítele, ale tenhle důkaz je depresivnější, než jsi očekával. Je rozdíl mít podezření a vidět to na vlastní oči. Povzdychneš si. Tvůj otec tě očividně posílá pryč a ty zjistíš, že si chce promluvit s Bellou o samotě. Doufáš, že ze sebe neudělá blázna.

Život jde dál. Měl jsi pár vztahů s holkama ze školy, ale rychle to odeznělo. Pořád často myslíš na Bellu. Přál by sis, abys s ní mohl jít aspoň ven, ale tvůj otec se ohledně celé té záležitosti s Cullenovýma chová jako hlupák. Nechce tě nechat ji navštívit. Jako by se ti mohlo něco stát, nebo co. Často na něj protáčíš oči.

Bella uteče z domova. Když ti to Billy řekne, hodně tě to raní. Máš o ní strach- v noci nemůžeš spát. Neměl jsi tušení, že je tak nešťastná. Jsi naštvaný na Billyho, že tě nenechal jet se za ní podívat. Možná jsi mohli nějak pomoct…

Potom Charlie volá Billymu, aby mu řekl, že měla Bella ve Phoenixu ošklivou nehodu - propadla skrz okno a je ve vážném stavu v nemocnici. Ta novina tě hodně zasáhne. Když se Billy doslechl, že se o Bellu stará doktor Cullen, žádá Charlieho, aby tam letěl. Znovu se přou. Navrhuješ, že se za ní zajedeš podívat, ale Billy to zatrhne. Odejdeš, ale zpětně z toho máš špatný pocit. Slyšíš ho mluvit s někým po telefonu a vřískat něco o smlouvách a válkách - přes dveře je špatně slyšet. Ale rozeznáváš něco o tom, že Cullenovi Bellu loví a taky jméno Sam. Přemýšlíš, jestli se Sam Uley účastní rozhovoru. Ale nepřemýšlíš nad tím dlouho. Příliš se strachuješ o Bellu.

Bella se uzdravuje a vrací se domů. Umíráš touhou ji vidět - mohl bys jí dát nějaké kytky pro brzké uzdravení, nebo něco takového. Ale Billy ti zakazuje za ní chodit a nikdo jiný ti auto nepůjčí (všichni jsou na Billyho straně) Nemůžeš uvěřit, jak se ten upíří vtip vymkl z rukou.

Potom Billy změní názor. Chce, aby sis s Bellou promluvil. Ale chce, aby ses s ní setkal na jejím maturitním plese. Jsi zahanbený. Nicméně, on se tě snaží uplatit a opravdu chce, aby ses s ní sešel. Jdeš. Bella vypadá tak nádherně. Vyřídíš jí Billyho zprávu a, k tvé úlevě, se tomu s tebou směje. Vidíš, jak se kouká na Edwarda a víš, že je kompletně mimo tvůj dosah. Ale jsi v pohodě, protože víš, že budete pořád přátelé. Chceš aby byla šťastná a to s tímhle klukem očividně je. Cítíš se trochu špatně ohledně toho, s jakou předpojatostí a předsudky se tvůj otec chová ke Cullenům a přál by sis to nějak taktně napravit. Bella má znovu ten odporný parfém. Přemýšlíš, jestli se jí líbí.

Trávíš skvělé léto v La Push. Většinu času pracuješ v garáži, aby sis přivydělal, pracuješ několik hodin týdně v obchodě, chodíš ven s Embrym a Quilem, máte nějaká společná rande. Jedna dívka se do tebe zamilovala, ale pro tebe je to jen přátelská záležitost. Billy má pořád o Bellu strach a ty si nemůžeš pomoct, vždycky zpozorníš, jakmile zaslechneš její jméno. Ve městě se objevil nový hloupý gang a ty se se svými kamarády Samovi a jeho partě posmíváš.

Znovu začne škola a všechno je, jak má být.

Jendou pozdě z noci dostane Billy zoufalý telefonát od Charlieho. Bella je pohřešovaná, nejspíš ztracená v lese. Billy slibuje pomoc. Už jsi na půl cesty ke dveřím, ale on tě zastaví. Jsi tak šílený, že se za ní stejně vydáš. Dostaneš se tam až ve tři hodiny ráno, kdy už všichni odcházejí. Řeknou ti, že Bella spí, takže ani nejdeš dovnitř. Vidíš tam Sama, Jareda a Paula a pořádně tě to štve. Když tě pan Weber vidí odcházet, nabídne ti, že tě sveze. Jako jediný ti řekne, že Cullenovi odešli. Lidé už si o tom začínají povídat. Edward nechal Bellu v lese a proto se dostala do problémů.

Nejdřív jsou tvé emoce zmatené. Musíš přiznat, že tě to docela těší, ale snažíš se tyhle pocity zapudit. Je špatné to cítit takhle - Bella musí být nešťastná. Doufáš, že se jí daří dobře.

Potom se k tobě dostávají podrobnosti. Charlie je zoufalý a často volá Billymu pro pomoc. Ale žádná z tvých sester si nikdy nemusela projít něčím takovým, takže nemůže moc pomoct. Slyšíš jak je Bella zdrcená, nejí a nespí.

Začínáš Edwarda Cullena nenávidět. Jak mohl něco takového udělat někomu tak hodnému a milému? Co je to za příšeru? Lituješ toho, že ses mu kdy chtěl omlouvat.

Zároveň šílíš z toho, jak jsou lidé z La Push rádi, že Cullenovi odešli. Jde ti to vážně na nervy. Oslavují tu samou věc, která Bellu ničí.

Čas ubíhá a Charlie má stále větší a větší obavy. Billy už ti nezakazuje za Bellou jít, ale ty instinktivně tušíš, že by tě nechtěla vidět - že by nechtěla vidět nikoho. Snažíš se tolik o ní nestrachovat, ale je to těžké, když se o ní Billy pořád zmiňuje. Je jako zombie, říká Charlie. Neusmála se od té doby co Edward odešel.

Měsíce ubíhají. Jednoho dne uslyšíš před domem známý zvuk řvoucího motoru. Stěží uvěříš, že se tu zčistajasna objevila Bella. Jsi nadšený, dokud si jí pořádně neprohlédneš. Vypadá hůř, než by sis představoval. Zhubla, opravdu hodně, a pod očima měla černé kruhy. Její vlasy vypadají tmavší a její pleť mrtvolně bledá. Vypadá, jako by se mohla rozlomit na poloviny. Ale pak se ta tebe podívá a opravdu se usměje. Je šťastná že tě vidí. Je to jen maličkost, ale pro tebe to znamená opravdu hodně.

Pozorně sleduješ všechno co dělá a říká, ale tak, aby si toho nevšimla. Porovnáváš jí se vším, co říkal Charlie. Poví ti o motorkách a tebe to hodně nadchne. Tohle je něco, v čem jsi opravdu dobrý a těšíš se, že se trochu předvedeš. Vypadá, že se cítí opravdu dobře a ty to cítíš stejně. Je to, jako by s tebou ten poslední rok byla každý den - ty měsíce, cos jí neviděl, nic neznamenají. Skvěle si rozumíte, stejně jako vždycky. Spřízněné duše.

Během dalších několika dnů zjistíš, že je tu i něco jiného, kromě aut, v čem jsi dobrý: dokážeš Bellu udělat šťastnou. Ne tak úplně, jak byla dřív, ale mnohem víc, než když přijela. Charlie a Billy jsou celý den na telefonu a ty jsi hrdý z poznání, že jí pomáháš. Sleduješ, jak je jí lépe a lépe - častěji se usmívá a směje, vzrušená z vašeho malého plánu - a ty cítíš v kostech příjemný pocit, že to pro ní můžeš udělat.

Pořád ale není jako dřív, všímáš si drobných změn v jejím chování. Znovu objevuje sama sebe a ty jí k tomu poskytuješ prostor, jen jsi s ní a následuješ její příklad.

Věci s Bellou jsou dobré, ale kdyby jí nebylo, tvůj život by byl dost těžký. Embry se přidal k Samově partě a ty o něj máš strach a zároveň jsi naštvaný. Nechce s tebou mluvit. Snažíte se s Quilem přijít na to, co se děje, ale nic nedává smysl. Billy je ohledně celé té věci dost podrážděný a pořád se na tebe podivně dívá. Zneklidňuje tě to. Řekneš o tom Belle a cítíš se lépe, protože ona to bere taky vážně. Obejme tě a tvoje srdce skoro vybouchne.

Samozřejmě si uvědomuješ, že ses do ní zamiloval. Zároveň víš, že ještě není připravená a nemyslí na tebe tak jako ty na ní. Víš jak být trpělivý a jsi ji jistý, že se na tebe jednoho dne bude dívat jinak. Těší tě, že jsi tak vysoký a že nevypadáš na šestnáct. Také se ti začínají formovat pořádné svaly a to i bez všeho toho vzpírání, co vždycky dělal Quil a máš radost i z toho. Řekla o tobě, že jsi svým způsobem krásný…

Bere tě ven se svými přáteli, ale nakonec se plány nějak rozpadnou a jdeš jenom ty, Bella a Mike Newton. Je snadné cítit to napětí. Jsi vážně rád, když to vidíš - nemá toho kluka ráda. Necítí se s ním tak dobře jako s tebou. Sotva s ním promluví. Užíváš si tem příšerný film víc, než kterýkoliv jiný, který jsi kdy viděl. Má tě nejradši. To je zřejmé.

Jemu se udělá špatně. S Bellou na něj čekáte a tobě je nějak divně. Je to cizí pocit - cítíš se zvláštně plný síly, plný sebejistoty. Vznášíš se a šokuješ sám sebe věcmi, které jí řekneš. Prostě to samo vyletělo. Přiznává, že tě má nejradši, ale je zřejmé že stále truchlí pro toho zmetka, který jí zlomil srdce. Na chvíli tě naplní neuvěřitelný vztek, že jí někdo mohl takhle těžce ranit. Přeješ si, abys ho mohl zabít. Tahle divoká emoce tě překvapuje a snažíš se jí rychle potlačit.

Bereš Bellu domů a jsi plný naděje. Tohle by mělo fungovat. Jsi jediný, s kým je šťastná. Potřebuje tě. Uděláš cokoli, co bude v tvých silách, aby byla šťastná. Slibuješ jí to. Cítíš se skvěle. Jen ještě trochu víc času…

Přijdeš domů a Billy tě sleduje tím znepokojujícím způsobem. Cítíš se podrážděně - jako bys měl všude po kůži zapíchané špendlíky. V místnosti je hrozné horko - Bella předtím řekla, že máš teplotu. Stěží se dokážeš udržet v klidu.

Billy kriticky poznamená, že vypadáš divně a tebou znovu projede ten bláznivý vztek. Tentokrát to nemůžeš zastavit. Cítíš, jak se to vymyká kontrole, vztek tak silný, že otřásá celým tvým tělem. Část tebe ví, že tvá reakce je hloupá, ale většina tebe je posedlá zuřivostí. Všechno je horké, jako by místnost byla v ohni. Cítíš to horko uvnitř svých kostí.

A potom, k tvé hrůze a šoku, je to otřásání pořád horší a ty cítíš, jak se tvé tělo láme a odděluje. Jsi zděšený. Trvalo to jen vteřinu, ale byla to nejdelší vteřina v tvém životě. Cítíš jak vybuchuješ a myslíš, že umíráš.

Ale tvé tělo se zase spojilo - nerozletěl ses na kousky. Máš nový tvar, kterému nerozumíš. Tvá hlava se odírá o strop a zhlížíš na Billyho z obrovské výšky. Otřesy ustaly, ale vztek zůstal. Všechno je stále horké a rudé. Snažíš se na Billyho zakřičet, aby ti to vysvětlil, ale vydáš ze sebe jen ošklivé zavytí. Uděláš krok k němu a místnost se otřese. Ohrneš rty přes zuby a slyšíš vrčení. Chceš s Billym zatřást a dožadovat se vysvětlení. Natahuješ se po něm a místo tvé ruky se pohne obrovská tlapa s drápy. Podíváš se dolů na sebe a skrz zuby ti vyjde poděšené štěknutí.

Billy s tebou mluví, jako bys byl dítě, pomalu a konejšivě, říká ti, abys byl klidný, že bude všechno v pořádku. Ale neřekne ti co se děje - co jsi. Znovu tě rozčílí, že nevypadá překvapeně. Očekával to? Proč tě nevaroval?

Billy zvedá telefon a někomu volá. Rozzlobíš se, jakmile uslyšíš Samovo jméno. Sam v tom byl taky. Dům zaplnilo hrozivé vrčení. Billy vypadá vyděšeně, tvé čelisti připravené kousnout jsou přímo u jeho obličeje. Trhneš sebou zpět a znovu zděšeně zavyješ.

To bylo přesně ve chvíli, kdy se ti v hlavě ozvaly hlasy. Ale bylo to něco víc než hlasy. V pozadí slov jsi schopný vidět představy a cítit emoce. Během vteřiny tomu rozumíš. Vidíš slova v pozadí slov, odpověď na svou otázku. Vlkodlak. Jsi příšera.

Embry pomáhá nejvíc. Rozpoznáváš jeho hlas i když nemá žádný zvuk. Vidíš jak je rád, že jste teď zase spolu. Sam ho nechává vysvětlovat, vyzve tě, abys vyšel z domu (Billy ti jde otevřít dveře - tvá ramena se stěží dostanou skrz) V lese před vaším domem vidíš poprvé i ostatní. Jsou obrovští a strašliví. Jsi zděšený představou, že jsi jako oni.

Je to dlouhá noc. Všechno ti ukazují. Všechny ty příběhy a legendy, které jsi slýchal jsou skutečná historie. Je to jako přistání v zemi Oz, všechno se vybarvuje, až na to, že tenhle nová svět je nehezké místo plné dalších příšer. Žiješ v děsivém filmu. Jsi jedna z těch příšer. Nejhorší je, když ti vysvětlují, proč se to stalo. Protože upíři jsou také opravdoví. A je to jejich vina, že je z tebe tohle. A víc než to, nejen že existují skuteční krvežízniví upíři, ale tvá nejlepší kamarádka, dívka, kterou miluješ, je do jednoho z nich stále zamilovaná. Nejdřív nevěříš, že by znala pravdu, ale oni tě přesvědčí, že je do toho kompletně zasvěcená. Je ti zle, když si vzpomeneš, jak moc pro něho truchlí.

Ty jsi také monstrum, ale ne jedno z těch zlých. Jsi druh který žije, aby chránil svou rodinu proti těm špatným. Není to tak příjemné. Zvláště když ti oznámí, že jako legendární ochránce už se nesmíš pohybovat kolem normálních lidí. Jsi teď příliš nebezpečný. Za šest měsíců, za rok, možná. Musíš chodit do školy, abys zachoval tajemství, ale žádné další zbytečné riskování. Ve škole musíš soustředit všechnu svojí energii, abys zůstal klidný. Zapomeň na studium. Hlavně někoho nezabij.

A o Belle se nebude ani diskutovat. Když protestuješ, vidíš Samovy vzpomínky. Je to, jako bys tam byl. Vidíš ho, jak se omlouvá Emily. Slyšíš odpověď, kterou jí Sam dal v nesmyslném vzteku - vzteku, který je charakteristický znak a prokletí vlkodlačí existence. Vidíš ho, jak explodoval, jeho ruku stále napřaženou k ní. Vidíš, jak jí sekl drápy do tváře. Vidíš jak v bezvědomí spadla na zem. Cítíš jeho zděšení a paniku. Bylo to tak silné, že se nedokázal proměnit zpátky, aby jí pomohl. Myslíš, že sleduješ její smrt (i když víš, že přežila, zdrtí tě to - vytrhneš se z bolestivých vzpomínek). Vidíš Jareda a Paula jak spěchají na pomoc, berou s sebou Sue Clearwaterovou (ošetřovatelku - nejlepší dostupná možnost, když jeden z nemocničních lékařů je upír). Sue se stará o Emily zatímco se Sam v lese zmítá v agónii, skrývá se, stále se nedokáže natolik uklidnit, aby se proměnil zpátky.

A víš, že mají pravdu, nemůžeš Bellu vidět. Nedodržíš svůj slib. Raníš jí stejně jako ta druhá monstra.

Jak sleduješ pokračování Samových vzpomínek, vidíš, jak se proměnit zpět. Uklidníš se stejně jako on a zjistíš, že se dostáváš do své pravé podoby. Nahý a smutný se zkroutíš v temnotě a pláčeš, jako bys nikdy ve svém životě neplakal.

Ostatní jsou překvapeni. Ostatním to trvalo dny nebo dokonce týdny, než přišli na to, jak provést změnu zpět.

Tvůj nový život začíná v napjatém čase. Nejenom, že jsou upíři opravdoví, oni jsou státe tady. Noví, ne Cullenovi. Loví v rezervaci a tvou prací je zastavit je. Do tohohle se snadno dostaneš. Všechnu svou nenávist vůči Edwardovi a ostatním Cullenovým za to, co udělali Belle soustředíš na lov tohohle páru - černovlasého muže a jeho rudovlasé společnici.

Když konečně dohoníte toho muže, je to přesně načasované. Sleduješ upíří pach a snažíš se ho vystopovat. Jared ho zpozoroval, protože má nejlepší oči - vidí na míle daleko. Upír se zastavil na malé louce a Jered ho viděl mluvit s Bellou. Vydal ses za ní, ale Sam váhal. Překročili jste hranici smluveného území. Je to někdo z Cullenových přátel. Zabíjením porušoval dohodu, ale nemohli jste to prokázat - neměli jste svědky. Sam nechce začít válku, aniž by věděl, jaké to bude mít důsledky. Myslíš si, že je příliš opatrný. Dohaduješ se s ním a když je jasné, že se Laurent chystá Belle ublížit, Sam se rychle přidá na tvou stranu.

Zabít Laurenta bylo lehčí, než jsi očekával. Bylo to proto, že vás šlo pět na jednoho? Víš, že to tak není. Ty a Sam jste udělali většinu práce a ty máš pocit, že bys tu pijavici klidně dokázal skolit úplně sám. Možná že upíři nejsou tak tvrdí, jak se říká v legendách.

Máš pořád před očima obraz vyděšené Belly na louce. Byla vyděšená - víc vyděšená z tvé nové podoby, než z rudookého lovícího upíra. Stále přemýšlíš, jak si asi vysvětlila to, co viděla.

Lov jde dál a ukázalo se, že ta rudovlasá žena je mnohem více nepolapitelná. Smečka nechápe její motivace, takže je mnohem těžší předvídat její pohyb. V úniku je opravdu dobrá.

Jsi nervózní z toho, že jsou kolem pořád upíři. Vypadá to, že se všichni motají kolem Belly. V noci běháš kolem jejího domu, aby ses ujistil, že je v bezpečí.

Běžný život se obrátil ve dřinu. Ale ostatní jsou ohromeni tvou kontrolou a během těch několika týdnů, co jste honili toho černovlasého upíra nevycházeli z údivu. Jsi lepší ve zvládání svých "příhod" (jak jim v duchu říkáte) než kdokoli z nich. Samovi trvalo půl roku, než se dostal tam, kde jsi ty během dvou týdnů. Jsi v tom dokonce lepší než Jared, Ambry a Paul. Ale nemáš z toho radost. Proč by někdo chtěl být lepší v tom být vlkodlakem?

Začínáš přemýšlet, jestli už se dokážeš natolik ovládat, abys viděl Bellu. Jsi si jistý, teď, když už víš co můžeš očekávat, že se v její blízkosti dokážeš ovládat. A pořád ti volá. Bezpochyby má trauma z těch příšer v lese. Potřebuje tě. Máš to v hlavě skoro pořád. Sam tě napomíná - nikdo neví lépe než on, jaké to je, když uděláš chybu.

Nemůžeš s ní mluvit ani po telefonu. Všichni ti vlci a starší jsou z tvé paměti rozrušeni - berou tu smlouvu tak vážně a tys jí porušil, jakkoli nevědomky. Konec konců, upíři, kteří tu smlouvu dojednali, jsou pryč. A vypadá to, že Bella věří jen tomu jednomu příběhu… Ale Sam ti dá příkaz: Nesmíš Belle povědět pravdu. Řekl ti to po vlčím způsobu a ty cítíš, jak ti skrz myšlenky projela vlna autority. On je první vlk a ty nemůžeš neposlechnout.

Bella je vytrvalá a tebe nepřekvapí ani když si před vaším domem vztyčí tábor. Přesvědčuješ ostatní, že se dokážeš ovládat na jeden rozhovor, že to tak jako tak budeš muset udělat. Sam souhlasí - není rád příliš diktátorský v té své první pozici, s tebou ještě víc, než s ostatními (ale to je zas jiný příběh). Varuje tě, abys zůstal klidný a trvá na tom, že jí musíš říct cokoli bude třeba, aby zůstala stranou toho všeho. Myslí na Emily, jak se můžete proti tomu postavit?

Je to těžší, než jsi myslel. Vidíš Bellinu tvář a cítíš se, jako by ti někdo probodl vnitřnosti. Jsi stejně špatný, jako ten upír, který ji zlomil. Je ti, jako bys vzal všechnu svoji naději a štěstí společně s tím jejím a rozdrtil je v dlani. Časem se vztek zesiluje - cítíš, jak se zahříváš, ale máš to pod kontrolou. Jsi nejblíže k její ztrátě, když začne bránit upíry. Jak o nich může smýšlet tak dobře, speciálně teď, po tom všem, co jí udělali? Jako by nestačilo, že jsou to prostě upíři.

A pak to vezme na sebe - myslí si, že udělala něco špatně a proto se chováš takhle. Skoro tě prosí. Nenávidíš se za to, co jí děláš. Utečeš pryč, přeměníš se hned, jak jsi z dohledu, abys nemohl znovu plakat jako předtím.

Je to dlouhé odpoledne. Štve tě, jak tě Embry utěšuje, štve tě, že Sam souhlasí s tím, co jsi udělal. Hořce přemýšlíš, jestli jsi na Belle dnes nezanechal stejné jizvy, jako zanechal Sam na Emily. Proměníš se do lidské podoby, abys od nich měl pokoj a celý večer přemýšlíš. Odejdeš z domu pryč od Billyho, který je stejně podrážděný, jako ostatní.

Uvědomíš si, že když ti Sam zakázal všechno Belle vysvětlit, technicky ti nezakázal ji vidět. Víš že je to skoro jako podvod, ale nemůžeš ji nechat si myslet, že už nechceš být její přítel. Musíš se omluvit. Najít nějakou cestu.

Zajedeš tam na motorce a schováš ji na jiné ulici. Proplížíš se do jejího pokoje a jsi překvapený, jak je naštvaná. Vypadá hrozně - skoro tak špatně jako když jsi jí viděl poprvé. Má zarudlé oči a mokré tváře. Když to vidíš, znovu se nenávidíš. Snažíš se jí to vysvětlit, ale Samův rozkaz ti v tom brání.

Snažíš se jí aspoň přesvědčit, jak je pro tebe důležitá a že tohle odloučení nebyla tvoje volba. Zatímco sní mluvíš, nejdřív ti připadá, že byla chyba sem přijít. Takhle nic nezlepšíš. Nemůže to být lepší, dokud to nepochopí. Kdyby jen uvěřila všem tvým příběhům z toho prvního dne…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama